Ministr financí opakovaně slibuje, že bude "působit" na banky a přesvědčovat je, aby více půjčovaly českým podnikům. Banky už ale nejsou státní a opakování bankovního socialismu tak naštěstí nehrozí. Na jednoduchou otázku "Co za to, pane ministře" ale ministr financí odpověď nemá.
Je samozřejmě pravda, že banky v posledních měsících půjčovaly podnikům výrazně méně, ale to se děje při poklesu ekonomiky vždy a všude. Navíc se stačí podívat do okolních zemí a uvidíme, že české banky postupovaly ještě mírně a pokud to jen trochu šlo, zkoušely udržet úvěrované podniky naživu pomocí různých úprav a prodloužení poskytnutých úvěrů. Je také potřeba uvědomit si, že rizikovou politiku bank na českém trhu řídí spíše mateřské banky, sledující situaci celé bankovní skupiny. České managementy tak mají v řadě případů svázané ruce a musí se pohybovat v mantinelech, které jim stanoví jejich matky.
Navíc není přesné říkat, že banky přestaly půjčovat. Ano, objem úvěrů podnikům se snížil, ale změnila se pouze pravidla posuzování úvěrů a podniky dnes zažívají to, čemu čelili před rokem klienti, kteří chtěli získat 100% hypotéku na nákup nemovitosti. Musí se podrobit mnohem přísnějšímu posuzování a musí být schopni odpovídat na otázky.
Ani na jedno nebyla bohužel řada firem zvyklá, zejména v letech ekonomického růstu a dobrých hospodářských výsledků. Dnes ale musí podniky umět odpovídat na otázky týkající se poklesu tržeb, omezení poptávky a účinnosti restrukturalizačních opatření. A pokud v tom nemají jasno samy podniky, je pochopitelné, že nepřesvědčí ani banky.
Malé podniky jsou na tom samozřejmě hůře, protože jakýkoliv drobný výkyv je pro ně mnohem nebezpečnější než pro velký podnik, který již má na seznamu věřitelů většinu bank na českém trhu. A právě malým podnikům by ministr financí mohl účinně pomoci, pokud by opravdu chtěl, aby se úvěrovalo více. Často totiž úvěr nedostanou, protože neví, jak o něj žádat, jak připravit a prezentovat přesvědčivý byznysplán. Vzdělávací program, který malým podnikům ukáže, jak žádat o úvěry – a jak je rozumně používat – by byl mnohem účinnější než schůzky s bankéři. Banky totiž půjčovat chtějí – ale podniky se musí naučit reagovat na změněné požadavky a pomoc ze strany státu by jistě přivítaly. Pokud stát pomůže malým podnikům lépe se orientovat v oblasti úvěrů a lépe pracovat se svými plány, mohl by přijít čas i na posílení Českomoravské záruční a rozvojové banky. Rozhodně to ale nemůže být první krok.
Velké podniky navíc mají k dispozici jinou cestu, jak přísnější podmínky bank obejít – korporátní dluhopisy. Je až s podivem, jak málo podniků je schopno své dluhopisy na trhu nabídnout. Pro oživení českého kapitálového trhu by přitom tyto emise byly zajímavé. Jen je škoda, že šéf pražské burzy zrovna válčí s ministrem financí kvůli dluhopisům pro občany. Spolupráce na podpoře využití kapitálového trhu pro financování zajímavých českých podniků by dávala větší smysl.
Pokud tedy chce ministr financí pomoci českým podnikům, pro ty menší by měl přemýšlet spíše nad vzděláváním a pomoci při prezentaci svých plánů a ty větší podpořit v hledání alternativního financování. Návrat do dob, kdy banky půjčovaly téměř každému a často provozními úvěry nahrazovaly chybějící kapitál firem, totiž reálný není. A to nejen proto, že ministr nemá bankám co nabídnout.
