Kyperská vláda se při řešení krize rozhodla přijít s kvadraturou kruhu: ať se děje, co se děje, zůstat členem eurozóny, udržet si status daňového ráje a zachovat výnosný byznys model čističky peněz zdaleka nejen pro démonizované Rusy. Jako první přitom porušila dosavadní tabu – navrhla řešení, které chránilo její zákazníky na úkor jejích občanů.

Většina kyperských politiků, kteří ještě na rozdíl od prezidenta chtějí mít v politice budoucnost, odmítla spáchat sebevraždu – především na základě znalostí o skutečném významu kyperských bank pro daňovou a někdy i trestně-právní optimalizaci uložených peněz a pevné víry v to, že pro Rusko jsou potřebné peníze jen drobnými, které se bez problému najdou. Rusko ale investovat odmítlo a uražení a zklamaní kyperští politici najednou neměli problém obětovat peníze "cizáků".

Obětovali sice i peníze skutečných kyperských firem, mnohem významnější dopad ale bude mít úprava bankovního systému na cizince a "papírové" Kypřany. Nejde přehlédnout, že Kypr je podle statistik největším investorem v Rusku, a dokonce i v České republice je Kypr po většinu let druhým nebo třetím největším "investorem".

Levnější řešení na dosah 

Na počátku krize přitom existovalo poměrně elegantní řešení, které ale bohužel nevyhovovalo volání po krvi ze strany trojky, nepoučitelně vyžadující krvavé oběti v situaci, kdy si to daná země nemůže dovolit. Jak zdůrazňuje duchovní otec řady restrukturalizací státních dluhů Lee Buchheit, stačilo na počátku krize udělat dvě věci – plně garantovat vklady do 100 000 eur (což je ostatně plně v souladu s evropským právem) a zároveň změnit veškeré vklady nad touto hranicí na termínované vklady na pět až deset let. Kypr by tak nemusel řešit okamžitou rekapitalizaci svých bank a dostatečně vysoká sankce za předčasný výběr termínovaného vkladu by bez problémů ufinancovala náklady transformace.

Místo toho došlo na schválení řešení, které zcela (dodejme ale, že oprávněně) ničí dosavadní byznys model Kypru. Nenabízí ale žádnou alternativu, takže Kypr čeká masivní ekonomický propad, proti kterému bude zkušenost Řecka jen čajovým dýchánkem. Krátkodobě tak sice byli kyperští občané ochráněni před ztrátou části svých úspor, masivní ekonomický propad, vyvolaný nepochopitelným selháním všech zúčastněných stran, je ale v konečném důsledku připraví o mnohem více.

Kudy vede cesta ven? 

Kypr totiž bude muset přijít s novým motorem pro svůj růst místo bankovnictví. Jediným významnějším exportem vedle bankovních služeb přitom byla turistika, stejně jako bankovnictví hodně zaměřená na Rusko. A po oholení ruských investorů nelze počítat s tím, že půjde o oblíbenou destinaci. Kypr navíc bude muset výrazně zvýšit svou konkurenceschopnost, což znamená především snížit cenu své pracovní síly. Bude mít ale kyperská vláda odvahu škrtat vedle vládních výdajů i mzdy? Jen obtížně.

Mnohem rychlejší a bezbolestnější cestou by byla devalvace. To by ale nesměl být Kypr členem eurozóny. Ekonomicky z pohledu státu i většiny jeho občanů by bylo výhodnější eurozónu opustit. Politicky je to ale nepředstavitelné. Původně chtěli kyperští představitelé obětovat 6,75 procenta úspor svých občanů. Cena za zbabělost – v okamžiku akutní krize i během nadcházejících měsíců a let – ale bude mnohem vyšší.