Jak jinak totiž číst nejnovější výsledky celosvětového srovnání podnikatelského prostředí Doing business Světové banky? Nejde přitom o žádnou soutěž krásy, ale o podrobné hodnocení 11 různých aspektů podnikání, od náročnosti založení firmy přes registraci majetku, stavební povolení, ochranu investorů, vymáhání závazků, administrativní náročnost placení daní až třeba po řešení insolvence. Sleduje se počet potřebných úkonů, doba jejich trvání a náklady, takže jde o velmi podrobný popis toho, čemu musí podnikatelé a podniky v každé zemi čelit.

Zatímco v roce 2008 jsme byli na 56. příčce ze 178 hodnocených zemí, o dva roky později jsme byli už 74. ze 183 zemí a letos nám patří 75. příčka ze 189 zemí. Optimista by možná řekl, že na liberální rozvinuté země nemáme a že umístění v první půlce žebříčku je vlastně docela fajn. Jenže to by musel zavřít oči před tím, že Polsko je 45., Slovensko 49., Maďarsko 54. a třeba Bulharsko 58.

Většina našich regionálních konkurentů je výrazně před námi a většina z nich (kromě Maďarska) má pro investory i nějaký silný příběh – velký domácí trh, zavedené euro, levnou pracovní sílu a zároveň členství v EU… My naproti tomu ztrácíme atraktivitu a nemáme příběh, který by dokázal zaujmout.

Zanedbáváme to podstatné

Na relativně slušné pozici nás navíc drží relativně méně podstatné kategorie jako je řešení insolvence (29. nejlepší na světě) a registrace majetku (37. místo). Naproti tomu se oproti minulému roku u nás zhoršila dostupnost úvěrů i ochrana investorů (s 98. příčkou skutečně potenciálním investorům příliš klidu neposkytneme).

Naprostým propadákem pak je 122. místo v jednoduchosti placení daní a 146. místo v jednoduchosti založení nového byznysu. I pokud bychom se srovnávali pouze se zeměmi OECD, tedy bohatými zeměmi, kde se dá čekat náročná administrativa, dopadneme stejně špatně – na placení daní potřebuje v zemích OECD firma v průměru 175 hodin za rok, u nás to je 413 hodin za rok. A založení firmy? V zemích OECD trvá v průměru 11 dní a je potřeba učinit 5 úkonů, u nás to je 20 dní a 9 úkonů.

Velkoinvestice nás nespasí

Pokud bude nová vláda – až tedy konečně vznikne – chtít skutečně posílit českou ekonomiku, nemůže se spoléhat pouze na masivní investice do infrastruktury. Ty pomohou ochablou českou ekonomiku nastartovat, ale pokud nechceme vytvářet stále vyšší rozpočtové schodky, musí jít o podporu o relativně krátkodobou, na dva až tři roky.

Během toho by měla vláda řešit další dvě oblasti, které rozhodnou o tom, v jakém stavu bude naše hospodářství dlouhodobě. Tím prvním je jednoduchost podnikání a omezení neproduktivních činností (a jak je vidět, máme co dohánět i v rámci Evropy, neboť naši sousedé místo neustálého obviňování EU z přehnané byrokracie dokázali najít cesty, jak regulaci a administrativu omezit).

Druhým zásadním úkolem je ujasnit si, jakou roli máme hrát v Evropské unii a evropské ekonomice. Tomu pak musíme přizpůsobit nejen naše každodenní vystupování v Bruselu a při jednáních s partnery, ale podřídit tomu i naše školství, které se často tváří, že se ho hospodářské i společenské změny příliš netýkají. Není se ale co divit – žádné pořádné zadání nikdy nepřišlo. Politicky bylo totiž mnohem jednodušší udržovat mýtus o skvělé zemi v srdci Evropy, žít z podstaty, neřešit naše pomalé ekonomické umírání a zavírat oči před tím, že nám už řadu let ve srovnání s našimi sousedy ujíždí vlak. 

 

Výsledky České republiky ve studii Doing Business 2014 najdete zde.

 

Rychlé komentáře autora k ekonomickému dění najdete na jeho Twitter účtu @prouzatomas.