Rozhodnutí České národní banky výrazně pohnout s kurzem koruny bylo nejen překvapivé, ale také velmi riskantní. Národní banka zdůrazňuje, že úrokové sazby už nemají kam klesat a jedinou cestou, jak podpořit míru inflace, na kterou cílí, se tak stala devizová intervence, naposledy použitá před jedenácti lety.

Pro většinu lidí krize trvá

Česká národní banka tvrdí, že mírná inflace podpoří spotřebu, neboť se lidé budou bát zdražování, a raději tak své naspořené peníze pustí do oběhu dřív, než zboží zdraží. To sice odpovídá teoriím z ekonomických učebnic, zcela to ale ignoruje realitu běžného života. Lidé neomezili své výdaje proto, že je inflace nízká, ale proto, že jsou vystrašení a bojí se budoucnosti. A i když se snad podařilo zastavit propad posledního roku a půl, je naše ekonomické oživení velmi křehké, nevznikají nová pracovní místa a nerostou mzdy.

Z osobního pohledu většiny lidí tak krize trvá dál – stále se bojí o práci, stále ji nemohou najít, pokud o ni přišli, a na vyšší plat, nebo dokonce na prémie mohou zapomenout. A v takové situaci rozhodně lidé nezačnou utrácet jen proto, že nová plazmová televize nebo dovolená v Egyptě na jaře zdraží o tisícovku. A jelikož se zdražení velmi rychle projeví v ceně pohonných hmot a ceně energií, dostanou domácnosti jasný signál – šetřete, bude hůř.

Česká národní banka také tvrdí, že slabý kurz koruny pomůže našim exportérům, kteří jsou dnes jedinými tahouny nemocné české ekonomiky. Většina exportérů ovšem dováží suroviny nebo polotovary ze zahraničí, takže dopad slabé koruny pro ně nebude nijak významný. Většina exportérů má navíc kurz koruny dlouhodobě zajištěný, takže intervence centrální banky znamená zbytečné ztráty z tohoto „pojištění“ měnových kurzů.

Měnová politika bez ohledu na hospodářství

Obhájci národní banky tvrdí, že je úplně jedno, jaké – a jestli vůbec nějaké – hospodářské dopady bude měnová intervence centrální banky mít, protože hlavní rolí České národní banky je podle zákona řídit měnovou politiku (a banka se rozhodla činit tak přes cílení na dvouprocentní inflaci). Tak to praví zákon – ale dává to vůbec smysl, zejména v dnešní době ekonomických problémů a velmi křehkého oživení?

Nikdo nemůže popřít, že se Česká národní banka devizovou intervencí zachovala přesně podle zákona, podle svých zájmů a plně v rámci svých kompetencí. Je ale velmi pochybné, zdali se zachovala podle zájmu českého státu a jeho občanů. Možná by to mohlo být důvodem k debatě o tom, jestli by neměl být mandát České národní banky upraven. Pokud by musela centrální banka brát větší ohled na naši ekonomickou situaci, měli bychom větší naději, že místo riskantní a nákladné sázky na teoretické poučky bude brát ohled na to, co potřebuje naše ekonomika.

Psáno pro Lidové noviny.

Rychlé komentáře autora k ekonomickému dění najdete na jeho Twitter účtu @prouzatomas